Září 2014

První noc a den v novém bytě

21. září 2014 v 19:32
Znáte to... Nebo možná ne... Já už to ale znám.


Vážně? Mozzila?!

12. září 2014 v 20:12
Ve středu jsem se nadšeně vrhla na blog.cz, že napíšu velice záživný a jistě velmi čtený článek o tom, jak jsem sice vstala správnou nohou, ale i tak mi můj první den ve škole (počítá se zápis jako první den? - já ho počítám, třeba už potom příští pondělí nebudu tak nervózní) zrovna nevyšel - nejen, že jsem měla celý den čtvrtek, takže jsem jela blbým autobusem, ale na každý dokument, který jsem podepisovala, jsem psala datum 10. 10. 2014. Nemám páu proč, asi se mi to prostě líbí.


Čtenářský deník - září 2014

4. září 2014 v 16:53 | Vera |  Čtenářský deník
1.9. - Erika Bauermeister - Škola milostných chutí (knihovna) - Kniha přečtená za den v práci. Velmi oddechové čtení, v podstatě docela zajímavý nápad, ale rozhodně by mohly být jednotlivé příběhy více rozvedené. Knížka přečtená jedním dechem, ale rozhodně to není kniha, kterou bych v nejbližší (nejspíš i ve vzdálenější) budoucnosti chtěla otevřít znovu.
2.9. - Guillermo Cabrera Infante - Přelétavá nymfa (knihovna) - Opět kniha, kterou jsem přečetla za den v práci. Četla se víceméně snadno, občas jsem se ztrácela ve všech těch cizích názvech, které tam měly podle přání autora zůstat. Každopádně jsem si chvílemi přišla, že čtu Lolitu, která je jednou z mých velmi oblíbených knížek. Bohužel mi to přišlo jako taková horší napodobenina Lolity.
3.9. - Meg Cabot - Jak neztratit lásku (knihovna) - Září se zdá jako vážně plodný měsíc, co se týče čtení knih. Meg Cabot je spisovatelka, která mě baví. Četla jsem od ní zatím jen asi dvě knihy, ale všechny byly napsány zajímavým způsobem, zkrátka jinak. Je to hodně nenáročné čtení, ale člověk se u toho pobaví i si odpočine.

Začátek něčeho lepšího

3. září 2014 v 22:57 | Vera | 
No jo... nový blog... a že já už jich měla - a ani u jednoho nevydržela. ALE!!! - teď bych to vážně chtěla změnit. Člověk jde na vejšku většinou jednou v životě (nebo to tak aspoň vidí, když tam jde poprvé a připadá si jako totální mimoň), takže bych chtěla mít spoustu svých věcí pěkně uspořádaných, na jednom místě (a psát si deník pěkně ručně mě fakt nebaví!). Tak to aspoň zkusím...

Ještě před čtyřma měsícema jsem byla v takový nejistotě a stresu, že bych si za to teď nejradši nafackovala, ale... Znáte ty chvíle v životě, kdy nevíte, kam dřív skočit, co dřív udělat, k čemu se postavit čelem jako první, ale víte, že musíte (a opravdu musíte) udělat všechno, protože jinak se všechny vaše plány zhroutí jako ten otřepaný domečekem z karet?
Takže... měla jsem před sebou téměř celou maturitu, přijímačky na vejšku/y, shánění bytu potom, co bych se dostala na vejšku, postavení se čelem bývalé nejlepší kamarádce a sehnání si brigády na léto, což se ukázalo být stejně tak složité, jako přelezení Velké čínské zdi (ne, že bych to zkoušela...). Odměnou mi ale měla být vysněná dovolená v Maroku a později Paříž.
Zvládnout to... to byl vážně skoro nadlidský výkon! Jsem fakt nervák, a tak mi nakonec nezbylo nic jiného, než si nic nedělat z krásné čtyřky na maturitním vysvědčení a nepřijetí ze čtyř vejšek (ale to byla vážně moje chyba, protože jsem se na učení na přijímačky totálně vybodla - kdo by se učil, když tam vlastně ani nechce?!). Ale bohatě mi to vynahradilo krásné přijetí na mou vysněnou školu. Takže jsem se okamžitě vrhla na hledání bytu a kupodivu jsem měla štěstí! Moje éra nešťastných událostí se utnula příchodem Muhammada (BINGO - můj vysněný obor jsou Blízkovýchodní studia) a já se stěhuji do prvního bytu, kam jsem psala žádost. A najednou si ve městě, kam jezdím vlastně celý život (ačkoli jen k doktorům nebo na nákupy), připadám stašně cizí a netuším, jak zvládnu jezdit městskou hromadnou dopravou nebo jak stihnu dojet na druhý konec města do menzy, abych se vůbec najedla, protože moje kulinářské schopnosti nejsou nikterak slavné...
Teď, když mám za sebou předzápis (a zápis před sebou), už vím, že se v zimním semestru nestihnu naobědvat ve středu (což považuji za nejméně příjemnou věc) a v letním že sice budu mít dva dny v týdnu volné, ale zato se budu učit v sobotu. Ale, s porovnáním na gymplu, budu mít zatracené leháro - a to se přitom do školy tak těším!

A tak teď... jdu vymýšlet plány na víkend a na své stěhování, protože na svůj nový a snad lepší začátek hrozně těším!