Spolubydlící na baterky

19. června 2015 v 21:33 | Vera | 
Dneska přicházím s článkem, který tak trochu bude sumírovat můj první rok na vysoké škole. Možná si potřebuju utřídit myšlenky v hlavě nebo prostě se jen vypsat z frustrace, která mě posledních pár měsíců obklopuje.

Když jsem loni touhle dobou jezdila do Plzně a do Prahy dělat přijímačky, bylo mi jasné, že ať už se dostanu kamkoliv, je pro mě nejdůležitější, abych se dostala na mou vysněnou školu, na vysněný obor. Na onen obor jsem přišla ve třeťáku na gymplu, díky mé tehdejší spolužčce. Ta mě totiž přemluvila, abych se s ní vydala na tehdejší ročník (2013) Arabfestu. V tomto ohledu jsem si výborně rozuměly. A tak jsem se tam vydala. A o rok později znovu. A letos samozřejmě také. A v dalších letech to plánuji také. Každopádně díky téhle akci jsem se dozvěděla, že v Plzni existuje obor, který se jmenuje Blzkovýchodní studia. Sama bych na to asi nepřišla. A asi bych teď studovala angličtinu nebo češtinu, což by mě asi teď nebavilo tolik, jako mě baví můj obor.
Když jsem tedy úspěšně zvládla přijímačky, byla jsem nadšená. Jenže bohužel nastalo další dilema a tomu se říká bydlení. Jsem velmi uzavřený člověk, který se nepříliš rád baví s lidmi (ve skutečnosti většinu lidí, které znám reálně a reálně se s nimi bavím skoro každý den, nesnáším). Představa toho, že bydlím an koleji na pokoji s dalším člověkem (nedej bože s dalšími dvěma, třema...) mě děsila k smrti. Takže jedinou možností pro mě byl privát. Bohužel, ač je Plzeň víceméně studentské město a lidé v tomhle období po přijímačkách nabízejí pokoje často, sehnat někoho, kdo by nepařil celé noci, na bytě by bylo maximálně pět lidí a měla bych samostatný a neprůchozí pokoj, to bylo skoro nemožné. Psala jsem spoustě lidí, většina z nich ani neodpověděla.
Nakonec jsem díkybohu sehnala kontakt na milou slečnu. Starší byt bez rekonstrukce, velký samostatný a neprůchozí pokoj, pouze další dvě slečny. Jedna pracující, druhá studující. Když jsem se dozvěděla, že slečna má navíc stejně příjmení jako já, bylo mi jasné, že to klapne. Klaplo.
První týdny byly strašné. Nejenže jsem byla v novém městě, do kterého jsem sice jezdila na nákupy, ale pojem MHD pro mě byl naprosto hrozný a v ulicích jsem se ztrácela, ale nikoho jsem tam neznala. S lidma ze školy jsem se sice bavila, ale pro mě jako introverta to bylo hrozné a víc jsem se s některými sblížila až po třech měsících, takže jít s nimi na čaj nebo jen tak někam ven bylo nemyslitelné. Holky na bytě se bavily spíše mezi sebou, přeci jen už tam spolu rok předtím bydlely a já byla nováček a moc jsem mezi ně nezapadala. No, naději jsem ale neztrácela. A to jsem udělala dobře.
Přibližně v prosinci jsem se s druhou spolubydlící, která studovala, sblížila. Zjistily jsem, že jsem povahově naprosto stejné a že si vážně hodně rozumíme. Bohužel, to, že jsem spolu začaly trávit čas se podepsalo na první, pracující, spolubydlící. S toujsem si opravdu nerozuměla, přeci jen byla o dost starší než já. Když nám v únoru oznámila, že k 1. květnu odchází, tak trochu jsme to čekaly. Takže jsme začaly hledat novou spolubydlící (náš byteček je čistě holčičí). Bohužel se teď už, díkybohu, bývalá spolubydlící rozhodla dělat nám naschvály. Byt opustila o ěmsíc dřív, než nám bylo řečeno, vzala si z bytu i věci, které nebyly její, nedokázala se poprat s uzavřením přivodu vody k pračce, tak nám vodu prostě vypnula všechnu a odešla. Upřímně jsme byly rády, když odešla.
Bohužel se nám nějakou chvíli nedařilo sehnat novou spolubydlící. Sehnaly jsem ji opravdu na poslední chvíli a víme, že to bylo špatně, ale co jsme mohly dělat. Samy bychom nájem rozhodně neutáhly.
Nová spolubydlící je bohužel hrozné prase, když to musím říct takhle. Neuklízí, uklízet evidentně ani neumí. Když na ni s úklidem přijde řada, radši přijede na deset minut a oznámí nám, že si to potřebuje přehodit. Bydlí s námi od dubna a uklidila jednou. Teď má úklid dva týdny po sobě, tak jsem na to zvědavá. Bohužel, slovo splachování jí také nic neříká a to, že používá naše ručníky,s prchové gely apod.... o tom se už raději ani nezmiňuji. Teď už jen čekáme, až se všechny tři sejdeme na bytě, abychom jí oznámily, že k 1. září odchází...
Celkově byl můj první rok na vysoké úspěšný. Obor jsem si vybrala dobrý, baví mě. Zkoušky jsem zvládla, řekla bych, s přehledem. Uvidíme příští rok. V září mě čeká jedna milá povinnost, ale o tom zase až jindy. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limonáda. • Blowme.blog.cz Limonáda. • Blowme.blog.cz | Web | 19. června 2015 v 21:45 | Reagovat

Nedokážu si představit co znamená pojem Arabfest, budu si to muset jít hned vyhledat :D
Jinak je dobře, že jsis se spolubydlící sedla, aspon s jednou no teda :D nedá se bohužel nic dělat, jak říkám já, co se má stát stane se :))

2 Shariony Shariony | E-mail | Web | 20. června 2015 v 22:42 | Reagovat

Se spolubydlícími to je všechno velká náhoda, jak si kdo s kým sedne... Aspoň jste na to dvě. Blízkovýchodní studia, to zní dobře, ke zvládnutí zkoušek moc gratuluji. :-) Kamarádka chtěla studovat na UK arabistiku, ale nakonec se pustila do turečtiny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama